Bosa

Z archivu, kdy byly jeden čas povídky psané pro jednoho konkrétního člověka. Ale je čas je vytáhnout na světlo světa.

Stojím bosa, nahá, zakryté oči. Doléhají ke mně venkovní zvuky, křik vlaštovek, cítím vůni vzduchu a slyším Tě kousek od sebe. I přes to, že mám pásku a moc by mi to nepomohlo, mám oči zavřené a vychutnávám si to očekávání, pod kterým se mi chvilkami chvěje tělo.

Cítím Tě za sebou, dlaní mi jedeš přes rameno, loket, až k zápěstí. Ochotně ho nastavuju a rázem se mi kolem něj stahuje voňavá kůže. Cítím, jak mi prsty přejíždíš po zádech a ačkoliv mám silnou touhu se k Tobě otočit, obejmout Tě přitisknout se na Tebe, neudělám to, těším se na to, co může přijít. Objedeš mě, cítím teplo, které vychází z Tvého těla. Nakláníš se ke mně a pomalu mne líbáš – víš, jak moc zbožňuji Tvé polibky a jak si každý vychutnávám. Když se odtáhneš a já čekám s otevřenými ústy na přídavek – mám najednou mezi zuby roubík a cítím jen, jak jej vzadu zavazuješ.

Slyším cvaknutí, jak mi otevíráš zámek na náramku, abys mi kolem zápěstí mohl dát silnější pouta. Usměju se a tiše zasténám, když mi je utáhneš. Slyším nad hlavou nějaké divné zvuky- a ačkoliv se snažím, jsou nové a nedovedu je identifikovat.  Asi jsem se měla lépe rozhlédnout, když jsi mne sem do podkroví vedl, ale s tím už těžko něco udělám. Bereš mne za obě zápěstí a pozvolna mi zvedáš ruce nad hlavu. Opět cvaknutí – odhaduji to na nějakou karabinku. Tah mě donutí se narovnat, až stojím zcela vzpřímená – ale nepřestáváš, až balancuji skoro na špičkách. Dochází mi, proč jsi mě sem vzal a že ony neidentifikovatelné zvuky má na svědomí nejspíše kladka.

Čekám, co bude – úvahy se mi začínají toulat, cítím chladivý vzduch, jak mi ovívá tělo. První rána, která dopadne na mé tělo je v podstatě něžná – jen mě probere do reality. Při další mi jemná kůže obejme žebra, jiná dopadne na zadek… Jen si to vychutnávám, je to pro mě skoro hlazením. Vím, že si toho všímáš. Ještě párkrát mě šlehneš přes zadek a prsa, když ucítím Tvou horkou ruku, nehty bloudící po kůži. Slyším šramot – tuším, že měníš nástroje a to se mi za chviličku potvrdí.  Rány jsou o poznání silnější – ale nemám kam a ani jak uhnout, balancuji v podstatě stále na špičkách, takže nemůžu uhnout, ani žádnou partii jakkoliv schovat. Dalších několik pohlazení po žebrech, až vzrušení pomalu přerůstá do bolesti – a najednou na bradavkách cítím jemnou kožešinu, tak příjemnou, až mám chuť se na ruku přitisknout – ale stejně tak, jako jsem nemohla uhnout jediné ráně, tak i tak můžu jenom držet tomuto příjemnému hlazení. Tvé letmé hlazení mě vzrušuje na hranici nepříčetnosti… Z rozněžnění mě vytrhne sotva slyšitelné cvaknutí a o zlomek sekundy štípnutí na bradavce. Než se stačím cuknout, opakuje se to i s druhou – a cítím, jak mi v těle pulzuje krev.

Zasvištění vzduchem a ostré štípnutí mě donutí sebou trhnout. Proutkem se procházíš po mojí kůži, sem tam zavadíš za svorky a já skoro šílím kombinací protichůdných ale i doplňujících se pocitů. A chci, abys pokračoval, i když vím, že po další ráně budu mít chuť se vyrvat z pout. Čekám na zvuk, který by mi napověděl, že přijde rána – všímáš si toho a sem tam šlehneš jen naprázdno vedle mě.

Trhám pouty, ale nemám moc šanci se bránit. Místo další rány ale přijde polibek na hrudník – přitiskneš se ke mně a hladíš mé tělo… Zcela intuitivně Tě objemu jednou nohou a Tvá ruka mi sjede do klína…  Jsem natolik vzrušená, že mi stačí několik pohybů Tvé ruky a už se celá chvěji, cítím, jak mi na zádech vyrazily krůpěje potu. Ačkoliv bych ráda křičela – roubík mi v tom docela statně zabraňuje - rukou mi zajedeš zezadu na krk, jedním tahem jej povolíš a jen co mám volná ústa, začneš mě líbat. Chvěji se pod Tvými doteky, polibky, bolestí, která mě dráždí na bradavkách. A i kdybych se tomu chtěla bránit – nedovedu nic udělat s tím, že se mnou zase rozlévají vlny tepla…Zase mě držíš v náruči – už jsi mi povolil ruce, že je mám teď svěšené kolem Tvého krku, hladím Tě konečky prstů. Nedovedu ani popsat ten pocit, když přese mne přehodíš župan a vedeš mě za ruku po schodech dolů, do postele…  Choulím se Ti do náruče – a jsem Tvá.